Krušnohorské výhledy - Kokrháč

5. 09. 2015 18:23:11
Přišlo září, konečně se lehce ochladilo a Já se rozhodl, že je čas po tom všem letním cestování opět navštívit nějaký ten výhled v Krušných horách.

Tentokrát jsem zabodl pomyslný špendlík do mapy nad Prunéřovské údolí na skalní útvar a Přírodní památku Kokrháč. Studoval Jsem trasy a zjistil, že možnosti jsou dvě. Buď se vyškrábat z Prunéřova do kopce, což by obnášelo prudké dvěstěmetrové převýšení. Toto Jsem zavrhl, nechtělo se mi tahat těžkou výbavu do takového kopce, když tam skoro ani cesta nevede. Zbývalo sejít tedy od Výsluní, což se jevilo celkem pohodlně a do Prunéřova se vrátím z toho kopce.

Plán byl tedy hotov, teď už jen podle počasí vybrat termín. Rozhodl Jsem se pro středu 2. září ale na poslední chvíli Jsem to kvůli počasí zrušil. V pátek už byla předpověď optimističtější i meteoradar se tvářil přívětivě a tak Jsem odpoledne vyrazil na autobus. Vystoupil Jsem ve Výsluní a opět zaparkoval v zahrádce místní hospůdky abych nabral síly a promyslel postup. Když Jsem to měl dvakrát promyšleno, vyrazil Jsem směrem na Třebíšku a dále k Volyni. Před Volyní Jsem uhnul do leva směrem k lokalitě břízy ojcovské. Před nimi opět uhnul do leva a přes Volyňský vrch nabral směr Kokrháč. Hned zpočátku Jsem našel cestičku která mě po hřebeni vedla až k cíli. Vyškrábal Jsem se na jeden z vrcholů Kokrháče a rozhlédl se. Nádherný výhled. Jsou odsud vidět rotující příšery u Rusové, kostel sv. Václava ve Výsluní, údolí Prunéřovského potoka, vrchol Poustevny s věžemi vysílačů, část obce Místo a v neposlední řadě hlavně zřícenina hradu Hasištejn. Dále je výhled přes Chomutov až k Českému středohoří a k Lounům.

Vybalil Jsem tedy stativ a pustil se do práce. Bylo krátce po osmnácté hodině a sluníčko slibovalo barevné večerní divadlo.

Stále mě ale něco nesedělo, svrbělo mě v zátylku, jako bych tu nebyl sám. Ale nevšímal Jsem si toho, musel Jsem spěchat, sluníčko nezadržitelně mířilo k horizontu nad Rusovou. Opět Jsem měnil objektivy, filtry a dlouze exponoval. A najednou Jsem byl bez krabičky na filtr. Sice Jsem balancoval na špičce skály ale nevšiml Jsem si, že by mě upadla. Ale nemohl Jsem se tím zdržovat. Když zapadly poslední paprsky za obzor, opět Jsem zahlédl onen pověstný modrozelený záblesk který ohlašuje konec představení. Ještě několik děkovaček, než se úplně setmí a mohl Jsem zabalit fotoaparát. Rozhodl Jsem se ponechat na skále stativ do rána abych tam nemusel lézt tolikrát. Povečeřel Jsem, našel si pěkné místo na spaní přímo v rohu na ploché skále a kolem půl desáté zalezl do spacáku. Nebe bylo plné hvězd a usínalo se krásně. V noci mě občas něco vzbudilo, jakoby mě někdo přikrýval ale přisuzoval Jsem to větru který si pohrává se žďárákem. V jednu chvíli jako bych slyšel dívčí smích ale byl Jsem rád, že mám takové sny. Ráno v půl šesté mě opět probudil dívčí smích, zněl tak skutečně. Vysoukal Jsem ze spacáku a pohlédl na skálu ke stativu, v obavách, jestli ho v noci neshodil vítr. Byl na svém místě. Měl Jsem na spěch, po šesté by mělo začít svítání, tak Jsem se nasnídal vzal brašnu s fotoaparátem a pomalu a nejistě vylezl na skalku ke stativu. Pod stativem ležela krabička od filtru kterou Jsem nemohl večer najít. V tu chvíli se opět ozval onen dívčí smích ze skal pode mnou. Přísahal bych, že Jsem na jednom z vrcholů zahlédl vílu, jen letmo, na okamžik. A v tu chvíli mě to došlo.Vždyť Jsem na území kde sídlí divoženka Marzebilla, bývalá dcera hradního pána který ji posílal do kláštera. Ona se však zamilovala do rytíře a utekla s ním. Později zemřela v bídě a od těch dob se lidem zjevuje jako duch hor. A právě mezi Výsluním a Rusovou. Prý koná zlo i dobro, krade dřevorubcům nářadí ale i ho vrací a směje se lidem za zády... Tolik pověst. Já o nic nepřišel, zdá se, že nade mnou držela celou noc ochranou ruku. Udělal Jsem tedy pár snímků a rozdělil se s Marzebillou o snídani. Její díl nechal ležet na místě kde Jsem nocoval, zabalil si výbavu, batoh a vyrazil hledat cestu k Prunéřovu. Snad sama Marzebilla mě navedla a Já hned po pár metrech našel lesní chodníček sestupující až k chatové osadě v Prunéřově.

Přírodní památka, lokalita břízy ojcovské u Volyně.
Cestou Jsem potkal tohohle fešáka...
Hrad Hasištejn.
Když sluníčko ukáže paprskem.
Skalní útvar Kokrháč
Tady mě asi fotila divoženka Marzebilla.
Stativ s fotoaparátem na vrcholu skalky.
Z Kokrháče je vidět až do hradní kuchyně...
Slunce nad Rusovou se blíží k horizontu.
Poslední paprsky dne..
Kostel sv. Váslava ve Výsluní.
Rotující příšery u Rusové.
Východ slunce nad Českým středohořím.
První paprsky olizují Kokrháč.

Myslím, že i sem se musím vrátit..., třeba na tom tajemném místě zase potkám divoženku, uvidím krásny západ a východ slunce. A hvězdy...

Krušnohorské výhledy - Jelení hora

Krušnohorské výhledy - Velký Špičák

Krušnohorské výhledy - Zimní Velký Špičák

Autor: Radovan Smokoň | sobota 5.9.2015 18:23 | karma článku: 21.57 | přečteno: 689x

Další články blogera

Radovan Smokoň

Pohledy shora: Kousek středních Čech

Nejraději létám brzy ráno, je to lepší, zem se probouzí, slunce je nízko nad obzorem a barví krajinu, města a stavby širokou škálou odstínů rána. A tak nějak hmatatelněji je cítit ten klid i když motor letadla řve na plné obrátky.

28.6.2018 v 8:56 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 502 | Diskuse

Radovan Smokoň

Pohledy shora: Terezín

Terezín je malé pevnostní město v okresu Litoměřice, v Ústeckém kraji. Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. a roku 1782 byla prohlášena svobodným královským městem.

27.5.2018 v 18:35 | Karma článku: 13.70 | Přečteno: 271 | Diskuse

Radovan Smokoň

Pohledy shora: Okolo Kadaně a Klášterce nad Ohří

Tentokrát se proletíme nad středověkými hrady a dvěma krásnými městy, Kadaní a Kláštercem nad Ohří a krajinou Poohří pod Krušnými horami.

25.5.2018 v 18:40 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 746 | Diskuse

Radovan Smokoň

Pohledy shora - město Most 2018

Město Most je statutární město v severozápadních Čechách, (Ústecký kraj). Žije zde přibližně 67 tisíc obyvatel.

24.5.2018 v 10:40 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 625 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Dana Adámková

Výstava panenek

V naší obci se každý rok, pořádá výstava mečíků od naších pěstitelů. V záplavě nádherných rostlin, bylo těžké, označit tu nejkrásnější. Mě zaujala výstava panenek. Celá výstava byla moc hezky aranžovaná a organizovaná.

19.8.2019 v 13:34 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 208 | Diskuse

Pavel Vrba

V čase vrátil jsem se o 74 let zpět

Někdo sice může namítnout, že by se člověk neměl vracet do minulosti, nýbrž by měl nakukovat především do budoucnosti. Je to však pravda jen na půl. Nakonec, vše co prožíváme a jak na vše nazíráme, je kaleno historií.

19.8.2019 v 11:30 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jana Klenorová

Mezipřistání na Marsu

Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!

19.8.2019 v 10:31 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 244 | Diskuse

Veronika Foglová

Rostou!

Dneska jsme měli takové rodinné houbaření, z něhož Vám nabízím pár snímků. Houby opravdu rostou, za což jsem moc ráda, a doufám, že to vydrží hodně dlouho.

18.8.2019 v 22:15 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 313 | Diskuse

Martina Moudrá

Ze zápraží, jen tak pro radost (fotoblog)

Pár fotek z venkovského zápraží pro chvíle pohody v nedělní podvečer, s přáním příjemného zbytku léta :)

18.8.2019 v 17:57 | Karma článku: 27.71 | Přečteno: 421 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz