Krušnohorské výhledy – Velký Špičák
V pátek přestalo pršet, víkend sliboval slunečno. Já měl volno a tak Jsem se rychle rozhodl, zjistil si spojení a v sobotu po poledni zase vyrazil na autobus z Chomutova směrem do hor. Tentokrát do Černého Potoka.
Když Jsem vystoupil, bylo už kolem čtvrté odpolední a sluníčko nezadržitelně mířilo ku Klínovci. Čekalo mě skoro pět kilometrů mírného stoupání. V údolí Černé Vody, Jsem se napojil na žlutou turistickou značku a chvíli kráčel po ní. Kousek pod Špičákem, Jsem se z ní odpojil a přišel k němu od západu krátkým průsekem. To už Jsem před sebou viděl výrazný špičatý kopec s dřevěným křížem na vrcholu. Dorazil Jsem k patě kopce, kde v jeho západní stěně je starý lom, s výrazně viditelným sloupcovitým rozpadem čedičové stěny, tak zvané skalní varhany.
Bylo teplo, pod tíhou batohu a fotovýbavy ze mě teklo, jako bych byl v sauně. Čekalo mě posledních asi 25 metrů převýšení a teď už ne mírných, ale pěkně strmých. No nic, řekl Jsem si a začal šplhat skoro po čtyřech, aby mě batoh nepřevážil zpět.
S obrovským funěním jsem se vyškrábal až ke kříži, kde na kamenech seděla mladá němka a zapisovala se do turistického deníku ve schránce na kříži. Její manžel s děckem postával opodál. Funíce Jsem pozdravil, shodil bagáž a začal obhlížet terén vrcholu. Ale jediný důvod byl, že Jsem se potřeboval vydýchat…
Vybalil Jsem stativ a foťák a začal se připravovat na focení, slunce již se blížilo k horizontu. Mezi tím německá rodinka opustila vrchol a Já zůstal sám.
Našel Jsem si místo na spaní, opět nikde ani kousek rovného místa a tak Jsem si ustlal mezi obrovskými drny kousek od cesty.
Začal Jsem fotografovat a těšil se na krásný a barevný západ slunce, ale v dáli nad Klínovcem a z druhé strany nad Jelení horou se začali prohánět mraky. Začalo to nenápadně, lehce se zvedl vítr a najednou v mračnech zmizel vrchol Měděnce a pak během pár minut od jihozápadu zahalila mračna i Velký Špičák. Doufal Jsem, že tak jak to přišlo, to i odejde, ale mýlil Jsem se. Západ slunce se odehrával a Já ho už neviděl. Bylo půl sedmé večer, byla tma a Já mohl jít spát. Povečeřel Jsem a jelikož foukal studený vítr, zalezl Jsem tedy do spacáku, vytáhl svůj příliš chytrý telefon, z radaru zjistil, že jediný mrak, ne příliš velký sedí přímo nade mnou. Web kamery všude ukazovali rudé nebe. Tak že Jsem byl ve správnou dobu, na špatném místě. Což mi potvrdili i přátelé na facebooku, s kterými Jsem se odsud spojil.
Vzbudil Jsem se před půlnocí a vyhlédl z pod mokré celty. Bylo ticho, po větru ani památky a do očí mne pálily hvězdy… Nádherná noční hvězdná obloha, kterou protínala jen letadla a padající meteority. Napadlo mne, že by byla docela smůla, kdyby mě nějaký trefil. Do ticha se občas z německé strany ozývalo protáhlé hoouuuuůůůůů, jako by tam někde mezi kopečky vyli vlci. Radši Jsem si to zdůvodnil tak, že to nejsou vlci, ale němečtí mašinfíři před nechráněným přejezdem. Prostě jim to troubí jinak, než těm našim… Nebo Jsem si místo mašinek představoval vlky…? Teď nevím..
Takto Jsem se mezi drny vrtěl až do šesti do rána, kdy Jsem ještě na chvíli usnul.
Otevřel jsem oči a rudá barva se mi odrážela od celty. Bylo krátce před sedmou, sluníčko mělo každou chvíli vykouknout a již se hlásilo od obzoru rudou oblohou. Vypochodoval Jsem ze spacáku, vybalil stativ a fotoaparát. Barvy na nebi i na zemi se střídali a měnili, jako by si tam nahoře někdo hrál s kaleidoskopem. A Já měnil objektivy, filtry a fotil a fotil. Po osmé se slunce uklidnilo a přestalo zemi zásobovat barvami. Bylo na čase se sbalit a vyrazit… Měl Jsem namířeno do Měděnce, kde Jsem si prohlédl opuštěný důl na železnou rudu a odtud sjel vláčkem zpět do města zahaleného inverzí.
Radovan Smokoň
Velký Špičák v Krušných horách - aneb když Marzebilla vaří.
Nedávno jsem jsem se zase toulal po Krušných horách. Počasí nestálo za nic, mlha byla i na Klínovci. Když jsem se vracel, zahlédl jsem trochu sluníčka a v dálce vykukující Velký Špičák. "To je přesně ono" řekl jsem si.
Radovan Smokoň
Pohledy shora: Kousek středních Čech
Nejraději létám brzy ráno, je to lepší, zem se probouzí, slunce je nízko nad obzorem a barví krajinu, města a stavby širokou škálou odstínů rána. A tak nějak hmatatelněji je cítit ten klid i když motor letadla řve na plné obrátky.
Radovan Smokoň
Pohledy shora: Terezín
Terezín je malé pevnostní město v okresu Litoměřice, v Ústeckém kraji. Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. a roku 1782 byla prohlášena svobodným královským městem.
Radovan Smokoň
Pohledy shora: Okolo Kadaně a Klášterce nad Ohří
Tentokrát se proletíme nad středověkými hrady a dvěma krásnými městy, Kadaní a Kláštercem nad Ohří a krajinou Poohří pod Krušnými horami.
Radovan Smokoň
Pohledy shora - město Most 2018
Město Most je statutární město v severozápadních Čechách, (Ústecký kraj). Žije zde přibližně 67 tisíc obyvatel.
Radovan Smokoň
Pohledy shora: Chomutov 2018
Po dlouhé době opět přináším pohledy shora a to na město ve kterém jsem se narodil a kde žiji. Chomutov je padesátitisícové zelené město v podhůří Krušných hor. Tak se nad ním pojďme znovu proletět.
Radovan Smokoň
Den válečných veteránů - Westminsterské opatství, Londýn
Minutou ticha, po poledním zaznění zvonu Big Benu, započala důstojná oslava dne válečných veteránů ve Westminsterském opatství v Londýně. Ani klasické ostrovní počasí nezabránilo v tu chvíli rozkvést vlčím mákům.
Radovan Smokoň
Závody psích spřežení Fitmin Lesná
O víkendu 4. - 5. února proběhl v Krušnohorském areálu Lesná zimní závod psích spřežení Fitmin Lesná. Vyjel jsem tedy z inverzí trpícího Chomutova a ocitl se na prosluněných vrcholcích Krušných hor.
Radovan Smokoň
Živý betlém v Saském Marienbergu
Již 22 let udržují manželé Stejní Vánoční tradici a vypravují se svými přáteli živý betlém. Za tu dobu jim jesličkami prošlo nepočítaně Ježíšků.
Radovan Smokoň
Podzimní Klášterec nad Ohří
Podzim to prostě umí obarvit. Letos jsem na fotografování moc času neměl a tak jsem byl rád, že mi alespoň jednou vyšlo světlo, čas a já si zajel do Klášterce nafotit zdejší zámek.
Radovan Smokoň
Strasti řidiče mezinárodní dopravy- Švýcarsko
Již rok jezdím po západní Evropě jako řidič mezinárodní dopravy, na stařičkém Ivecu s max. hmotností do 7.5 tuny. Nedávno jsem si na stará kolena rozšířil oprávnění o skupinu E a tudíž můžu jezdit i s vleky a návěsy.
Radovan Smokoň
Z návštěvy Buchenwaldu
Byl začátek léta a v korunách vzrostlých, kvetoucích a hlavně vonících lip, bezstarostně hučel pasoucí se hmyz. Bezstarostnost a klid, jenž jsem cítil narušovalo jen vědomí, že tomu není tak dávno co toto místo překypovalo zlem.
Radovan Smokoň
Doba dobíjecí
Známe dobu ledovou, kamennou, bronzovou, železnou ale také novou dobu. Bylo také století páry, nadešel i atomový věk. A to se už váže k enrgiím. Teď tu zřejmně máme dobu akumulátorovou, nebo chcete li dobíjecí, či nabíjecí.
Radovan Smokoň
Vysoké Tatry
Po pěti letech jsem se s rodinou a přáteli opět vydal do Vysokých Tater. Počasí přálo tůrám po vrcholcích a cvakání digitálních fotografií šlo samo... Sice žádné umění a čekání na světlo, jen cvaky z ruky cestou nahoru a dolů...
Radovan Smokoň
Tohle je Itálie
Díky svému novému zaměstnání Jsem již poněkolikáté měl možnost projet Itálií. Již v minulosti Jsem si oblíbil Dolomity a celé Italské Alpy. Více než moře mě zaujala starobylá města ve vnitrozemí Itálie, hlavně v hornatých částech.
Radovan Smokoň
Schwarzenberg - perla Erzgebirge
Nedávno mě na dálnici před Chemnitzem zaujala informační tabule o Perle Erzgebirge, zámeku Schwarzenberg. O druhý svátek Vánoční Jsem měl možnost tam vyrazit.
Radovan Smokoň
V Chomutově o Štědrém dni vypravili živý betlém
Již 21 let udržují manželé Stejní Vánoční tradici a vypravují se svými přáteli živý betlém. Za tu dobu jim jesličkami prošlo nepočítaně Ježíšků.
Radovan Smokoň
Mezi rovy významných a slavných...
Po čase Jsem se opět prošel po Vyšehradském Slavíně. Tiše, mezi rovy významných a slavných osobností našeho malého národa ale často s velkými jmény.. Hřbitov, přesto nabitý pozitivní energií...
Radovan Smokoň
Podzimní toulání Krušnými horami
Podzim byl opět nebývale krásný a Já se ho vždy nemůžu nabažit. Přináším tedy pár snímků z mých toulek po Krušných horách.
Radovan Smokoň
Česko-Saské Švýcarsko
Už léta Jsem si přál vyfotografovat Pravčickou bránu z druhé strany, kam se běžný turista nedostane. V pondělí mi napsal kamarád a znalec Česko-Saského Švýcarska, že v úterý ráno vyráží, jestli se přidám? Neváhal Jsem ani chvíli.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1227x
www.foto-lokalit.cz
Scenerie